Matějská pouť

Matejska-pout

Kategorie: Architektura Experiment Představení Technika
Fotografií: 45
13.4.2012

Cílené focení na matějskou pouť na pražském výstavišti jsem si naplánoval na hezký páteční podvečer. Po několika propršených dnech jsem očekával, víceméně řečeno, nával. Ten se ale nekonal, pražané se svými dětmi se už asi zabavili v hezkém počasí při zahájení a následujících dnech.

Hudební doprovod a hlasité vyzývání procházejících, aby vyzkoušeli atrakci, kterou zrovna míjeli, nebyly ničím příjemným. Světští se však mají poměrně dobře. Mají dost peněz na PR články do internetových i tištěných novin a do rádiových reklam. Vstupné na atrakce není nijak malé, ale lidé občas něco vyzkouší. Provozovatelé byli typičtí snědou pletí z východu, přesto státní poznávací značky tahačů, luxusních karavanů a osobních aut byly holandské NL. Nejčastější značkou auta byl Mercedes hned následovaný BMW, nejnovější generace, samozřejmě v koženém provedení interiéru. Karavany měli postavené uprostřed mimo atrakce, bylo to malé městečko ve městě, vesele si tam hrály děti, které nemluvili ani náznakem česky. Když tak o tom přemýšlím, jsem rád, že jsem to prošel víceméně bez povšimnutí dospělých, možná bych už neměl funkční foťák, nebo rozbitý ciferník, přinejmenším.

Stáří atrakce se dala velice jednoduše poznat podle vyobrazených namalovaných celebrit, které již třeba několik, možná desítek, let nefrčí. Pohled na rezavé šrouby na twisterech moc víry v dobrý konec jízdy nevěštil. Tma a okázalé osvětlení však zakryje možné optické nedostatky. Rachot ze staré horské dráhy však ani tma nepohltí.

Řetízkáče a houpačky už tolik netáhnou. Lidé zkoušeli především na atrakce, které otáčeli se sedícím člověkem na všechny možné strany hlavou dolu ve snaze dostat ze žaludku zbytky nestrávené potravy.